====== Automatická konfigurace ======

Ve světě IPv6 je značná pozornost věnována tomu, abyste pokud možno nemuseli nic konfigurovat. Prostě zapojíte počítač do sítě a ono to bude fungovat. Ke kýženému cíli byly navrženy hned dvě cesty: stavová a bezstavová automatická konfigurace.


====== Stavová konfigurace ======


Stavová odrůda není nic nového pod sluncem. Jedná se o konfiguraci prostřednictvím [[dhcpv6]] - počítač rozešle dotaz a DHCP server mu v odpovědi sdělí vše, co by o zdejší síti měl vědět. Takhle to dnes funguje zcela běžně v řadě IPv4 sítí. V síti IPv6 však nastala zásadní změna, konfigurace klienta pomocí DHCPv6 je pouze doplňující mechanismus. Primární informace o síti se klient dozví z ohlášení směrovačů (RA). Takže v DHCPv6 nelze klientovi nakonfigurovat prefix podsítě (subnet mask), ani implicitní směrovač (default router). Přidělení IPv6 adresy protokolem DHCPv6 je volitelné, směrovač v síti určuje pomocí inzerovaných příznaků, zda má klient DHCPv6 použít pro konfiguraci adresy (příznak M=1 v RA) nebo pouze pro konfiguraci parametrů sítě ([[bezstavove_dhcpv6]], příznak M=0 a O=1 v RA). Typické parametry, které musíme klientovi předat v DHCPv6 jsou IPv6 adresy DNS serverů (rekurzivních resolverů) a implicitní doménová přípona (domain search suffix).


====== Bezstavová konfigurace ======


Kreativní novinkou je konfigurace bezstavová (stateless autoconfiguration), která nevyžaduje žádné servery. Jejím základním pilířem je [[objevovani_sousedu]]. Základní myšlenka je celkem prostá: každý směrovač v určitých intervalech rozesílá do sítí, k nimž je připojen, tak zvané //ohlášení směrovače//. V něm jsou obsaženy základní informace - především prefixy adres dané sítě a zda on sám může sloužit pro předávání paketů ven (jako implicitní směrovač, default gateway).

Z //ohlášení směrovačů// (o které může při startu aktivně požádat pomocí //výzvy směrovači//) se počítač dozví, jaké adresy používá zdejší síť. K nim si doplní identifikátor rozhraní (typicky 64 bitů), který si jednoznačně vygeneruje ze své ethernetové adresy. Tak získá platné IPv6 adresy pro své rozhraní. Jejich jednoznačnost ověří pomocí detekce duplicit - pomocí //výzvy sousedovi// se dotáže, zda vytvořenou adresu již někdo nepoužívá. Dostane-li kladnou odpověď, nesmí adresu svému rozhraní nastavit a automatická konfigurace skončí neúspěšně.

V rámci bezstavové konfigurace si stroj také vytvoří základ směrovací tabulky - seznam implicitních směrovačů, kterým bude předávat pakety směřující mimo síť. Pokud je jich víc, zpočátku je prostě střídá a směrovací tabulku si postupně vylepšuje na základě jejich upozornění (//přesměrování//), pokud paket k určitému cíli poslal nevhodným směrovačem.

Dlouhodobým nedostatkem bezstavové automatické konfigurace byly chybějící informace o lokálních DNS serverech, které jsou pro síťový život zařízení velmi důležité. Po letech byly doplněny v RFC 6106, jejich podpora v existujících implementacích je ale zatím spíše vzácná. Tyto informace však lze stanici doplnit pomocí [[bezstavove_dhcpv6|bezstavového DHCPv6]], které poskytne bezstavově nakonfigurovanému klientovi další údaje, jako právě adresy DNS serverů.


====== Odkazy ======


  *  RFC 4862 - specifikace bezstavové automatické konfigurace
  *  RFC 6106 - IPv6 Router Advertisement Options for DNS Configuration