Zcela nevyhnutelné byly změny adresových struktur definovaných v hlavičkovém souboru //netinet/in.h//. Pro IPv6 se zavádí nová adresová rodina //(address family)// ''AF_INET6''. Tato konstanta má z praktických důvodů přiřazenu stejnou číselnou hodnotu jako ''PF_INET6'' (viz //bits/socket.h//):

<code>
 
 #define    AF_INET6    PF_INET6
 
</code>
Dříve se totiž obvykle kategorie konstant ''AF_'' a ''PF_'' vcelku libovolně zaměňovaly, RFC 3493 ale již důsledně respektuje jejich sémantickou odlišnost.

Původní API používá pro zápis adres IPv4 strukturu ''in_addr'' definovanou v Linuxu takto:

<code>typedef uint32_t in_addr_t;
struct in_addr
  {
    in_addr_t s_addr;
  };
</code>
Jak je vidět, ve své podstatě jde pouze o obal pro číslo typu ''unsigned long''. Obdobná struktura pro adresy IPv6 je už složitější, v prvním přiblížení si ji můžeme představit takto:

<code>struct in6_addr
  {
    uint8_t s6_addr[16];
  };
</code>
Ve skutečnosti, podíváte-li se do hlavičkového souboru //netinet/in.h//, zjistíte, že deklarace je ještě složitější z důvodu efektivního zarovnání struktury na hranici slova pro všechny typy mikroprocesorových architektur. Těmito technickými detaily se však nebudeme zabývat.

Zajímavější je situace u adres soketů. Hlavní funkce //BSD Sockets// se používají univerzálně pro všechny rodiny protokolů. Adresy soketů se jim proto musí předávat v jednotné formě, tedy prostřednictvím neprůhledných //(opaque)// ukazatelů na abstraktní strukturu ''sockaddr''. Ukazatele na struktury soketových adres konkrétních rodin protokolů je tudíž třeba pro tento účel přetypovat.

Adresy klasických internetové soketů se skládají, jak víme, z dvojice (IP adresa, TCP/UDP port). Příslušná struktura ''sockaddr_in'' je definována takto:

<code>struct sockaddr_in
  {
    unsigned short int sin_family;    /* Address family */
    uint16_t sin_port;                /* Port number */
    struct in_addr sin_addr;          /* Internet address */
    unsigned char sin_zero[8];        /* Padding */
  };
</code>
Její délka je pomocí 8 bajtů vaty //(padding)// dorovnána na velikost abstraktní struktury ''sockaddr''. Tuto rezervu si zřejmě designéři //BSD Sockets// ponechávali pro budoucí verze protokolu IP. Jak se zdá, ani ve snu je nenapadlo, že by se měla délka IP adresy dostat až na 128 bitů. Nicméně stalo se a do ''sockaddr_in'' se už nevejde ani samotná adresa IPv6. Proto se rovněž musela definovat nová struktura pro adresu soketu IPv6:

<code>struct sockaddr_in6
  {
    unsigned short int sin6_family;  /* Address family */
    uint16_t sin6_port;              /* Port number */
    uint32_t sin6_flowinfo;          /* Traffic class&flow info */
    struct in6_addr sin6_addr;       /* IPv6 address */
    uint32_t sin6_scope_id;          /* IPv6 scope-id */
  };
</code>
Vidíme zde i další nové položky:

  *  ''sin6_flowinfo'' obsahuje údaje ze dvou polí hlavičky IPv6: //třída provozu (traffic class)// a //značka toku (flow label)//.
  *  ''sin6_scope_id'' určuje síťová rozhraní patřící do stejného dosahu //(address scope)// jako použitá adresa.

Pro pořádek ještě dodejme, že všechny vícebajtové položky struktur (včetně šestnáctibajtové adresy IPv6) je nutno ukládat v tzv. //síťovém pořadí bajtů (NBO--Network Byte Order)//, který se v kontextu mikroprocesorových architektur nazývá //big endian//. Na strojích s procesory Intel (i jiných) proto musíme vždy použít konverzní funkce ''htonl()'' nebo ''htons()''.