====== Windows 7 a Vista ======
Mezi systémy Windows 7 a Vista jsou z hlediska podpory IPv6 jen zcela zanedbatelné rozdíly - ojediněle se nějaká položka v grafickém uživatelském rozhraní jmenuje jinak.
Oba systémy se mohou pochlubit velmi slušnou podporou IPv6, jež je ve výchozím nastavení zapnuta. Obsahuje mimo jiné Teredo, takže vám poskytne připojení k IPv6 Internetu, ať jste kde jste. Máte-li na svém počítači Windows 7 či Vista, jste schopni komunikovat po IPv6. Tečka.
====== Konfigurace rozhraní ======
S největší pravděpodobností se o ni nebudete muset vůbec starat. Systém podporuje bezstavovou automatickou konfiguraci i DHCPv6 a řídí se příznaky v ohlášení směrovače. Stačí si jen prohlédnout výsledky příkazem
ipconfig
nebo
netsh interface ipv6 show addresses
Při bezstavové automatické konfiguraci systém nevytváří identifikátory rozhraní podle EUI-64, ale používá náhodné hodnoty (a k nim navíc přidává dočasné náhodné identifikátory pro ochranu soukromí prodle RFC 3041). Toto chování lze vypnout příkazem
netsh interface ipv6 set global randomize-identifiers=disabled
Vlastnosti rozhraní lze konfigurovat příkazem //netsh// (jednoduché zásahy lze provádět i v grafickém rozhraní z ovládacího panelu //Změnit nastavení adaptéru//, ve Vista //Spravovat síťová připojení//). Nastavení (resp. přidání) IPv6 adresy zajistí
netsh interface ipv6 add address //rozhraní// //adresa//
Dalšími parametry můžete adresu prohlásit za výběrovou (''type=anycast''), omezit její životnost a podobně. Například ethernetovému připojení (rozhraní číslo 12) by se přiřadila adresa 2001:db8:1:5::abc příkazem
netsh interface ipv6 add address 12 2001:db8:1:5::abc
**Tunel** přepravující IPv6 jako data v IPv4 datagramech lze vytvořit příkazem
netsh interface ipv6 add v6v4tunnel //jméno// //zdejší_IPv4// //protější_IPv4//
Následně mu lze obvyklým způsobem přidělit IPv6 adresu. Například na počítači s IPv4 adresou 10.1.2.3 vytvoříte tunel vedoucí na stroj 10.9.8.7, jehož zdejší IPv6 adresa bude 2001:db8:1:a::22, příkazy
netsh interface ipv6 add v6v4tunnel sit1 10.1.2.3 10.9.8.7
netsh interface ipv6 add address sit1 2001:db8:1:a::22
Tabulku politik pro **výběr adresy** zobrazí
netsh interface ipv6 show prefixpolicy
Prostřednictvím ''add policy'' a ''delete policy'' lze upravovat její obsah. K implicitní tabulce podle RFC 3484 Windows přidávají položku pro Teredo, která zajistí, že je použito jen v případě, kdy k cíli opravdu nevede jiná cesta.
====== DNS ======
Adresy místních serverů může počítač získat automaticky prostřednictvím DHCPv6. Jejich aktuální stav oznámí příkaz
netsh interface ipv6 show dnsservers
Přidat další můžete pomocí
netsh interface ipv6 add dns //adresa_serveru//
Důležitou vlastností je, že pokud máte IPv6 připojení jen prostřednictvím Teredo nebo 6to4, Windows nebudou v DNS hledat záznamy typu AAAA (viz [[http://technet.microsoft.com/en-us/library/bb727035.aspx|podrobnější popis]]).
====== Testování ======
K ověření, zda IPv6 komunikace funguje jak má, poslouží klasické programy testování //ping// a //tracert//, které bez problémů akceptují i IPv6 adresy. Při problémech vyzkoušejte raději oba. Situace, kdy funguje jen jeden z nich nejsou vzácné.
Také nslookup pro testování DNS obsahuje vše potřebné. Zná typ záznamů AAAA a nechá si líbit IPv6 adresy dotazovaných serverů. Ty uveďte buď jako druhý parametr příkazového řádku
nslookup dotaz //dotazovaný_server//
nebo v interaktivním režimu příkazem ''server ''//IPv6 adresa//.
====== Sdílení připojení ======
Ujistěte se, že máte vypnutou službu //Sdílení připojení k Internetu//. Jedná se o relikt z doby, kdy počítač s modemem mohl zprostředkovat připojení k Internetu ostatním strojům v domácí síti. Pokud je zapnete, začne dotyčný počítač zasílat ohlášení směrovače a nabízet adresy protokolem DHCPv6, což má pro komunikaci v síti velmi neblahé důsledky.
====== Směrování ======
Aktuální směrovací tabulku zobrazíte příkazem
netsh interface ipv6 show route
Novou položku do ní můžete přidat pomocí
netsh interface ipv6 add route //cíl// //rozhraní//
Pokud není //cíl// přímo dostupný, přidejte na konec ještě adresu prvního skoku - nejbližšího směrovače na cestě k cíli. Například implicitní cestu vedoucí rozhraním 12 přes směrovač 2001:db8:1:5::1 přidáte příkazem
netsh interface ipv6 add route ::/0 12 2001:db8:1:5::1
Pokud ''add'' v příkazu nahradíte instrukcí ''delete'', příslušná cesta bude ze směrovací tabulky odstraněna.
Má-li se stroj chovat jako směrovač, je třeba povolit předávání paketů mezi rozhraními a také rozesílání ohlášení směrovače. Postará se o to příkaz
netsh interface ipv6 set interface //rozhraní// enabled enabled
který musíte provést pro každé //rozhraní//, pro které má počítač pracovat jako směrovač.
====== Přechodové mechanismy ======
U přechodových mechanismů se Microsoft snažil, aby pracovaly pokud možno automaticky a uživatel pokud možno nemusel na nic sahat.
**[[6to4]]** rozhraní se založí automaticky, pokud má počítač veřejnou IPv4 adresu. Je-li IPv4 adresa řekněme 1.2.3.4, přidělí systém 6to4 rozhraní adresu 2002:102:304::102:304 a do směrovací tabulky přidá záznam pro odesílání datagramů na adresu 2002::/16 tímto rozhraním. Nevyužívá výběrovou adresu pro 6to4 zprostředkovatele, místo toho nastaví implicitní cestu na stroj //6to4.ipv6.microsoft.com//. Toto chování lze změnit příkazem
netsh interface 6to4 set relay //jméno_zprostředkovatele//
Pro každé LAN rozhraní se automaticky vytváří jedno **[[isatap]]** rozhraní. Adresu ISATAP směrovače systém najde pomocí DNS - hledá jméno //isatap// ve své domácí doméně. Pokud neuspěje, ISATAP rozhraní budou neaktivní. Ke zprovoznění v lokální síti tedy stačí uvést do provozu ISATAP směrovač a vložit jeho adresu pod jménem //isatap// do DNS.
**[[teredo]]** funguje také zcela automaticky. Systém při startu založí rozhraní, kontektuje Teredo server //teredo.ipv6.microsoft.com//, podle jeho odpovědi nastaví adresu a začne fungovat.