Tento systém byl prvním z produkce Microsoftu, který nabídl produkční implementaci IPv6 (v Service Packu 1). Jeho používání však nebylo zdaleka rovnocenné s IPv4, navíc se systém bez staršího protokolu neobejde - DNS dokáže řešit jen po IPv4.

Ve výchozím stavu je IPv6 vypnuto, musíte je nejprve nainstalovat. Přihlásíte se jako uživatel se správcovskými právy, spustíte příkazový řádek a zadáte

ipv6 install

Jakmile systém ohlásí „OK“, je IPv6 připraveno k použití.

Pro řízení jeho činnosti máte k dispozici dvě alternativní sady konfiguračních příkazů. Jednu z nich představuje netsh, popsaný v části věnované ms_windows_vista. Je dostupný i ve starším systému a používá se stejně. Kromě něj lze konfigurační zásahy provádět i příkazem ipv6. Tato varianta je pro XP tradiční a zde ji budeme používat.

Pro běžné využití by neměla být nutná, o vše se postará automatická konfigurace. Příkazem

ipv6 if

si můžete prohlédnout její výsledky. Windows XP identifikují rozhraní pomocí indexů (pořadových čísel). První tři mají pevně definované významy:

1. smyčka (loopback)
2. ISATAP
3. 6to4

Od čtyřky začínají další rozhraní - síťové karty, tunely a podobně. Windows XP používají dočasné adresy podle RFC 3041 pro ochranu soukromí. Pokud by vám tato vlastnost vadila, lze ji vypnout

netsh interface ipv6 set privacy disabled

Adresu lze samozřejmě přiřadit i ručně. Slouží k tomu příkaz

ipv6 adu //rozhraní/adresa//

kde rozhraní je index rozhraní, jemuž přidělujete danou adresu. Připojením parametru life sekundy můžete omezit dobu její životnosti. Zadáním nulové životnosti odstraníte existující adresu. Parametrem anycast adresu nastavíte jako výběrovou.

Vytvoření ručně konfigurovaného tunelu zajistí příkaz

ipv6 ifcr v6v4 //zdejší_IPv4// //protější_IPv4//

jemuž zadáte IPv4 adresy obou jeho konců. Následně pomocí ipv6 adu přiřadíte IPv6 adresu jeho místnímu konci.

Tabulku politik pro výběr adresy si můžete nechat zobrazit příkazem ipv6 ppt a zasahovat do ní pomocí ipv6 ppu.

Ke zobrazení aktuálního stavu směrovací tabulky pro IPv6 slouží

ipv6 rt

Zásahy do ní lze provádět příkazem

ipv6 rtu //cíl// //rozhraní/kudy//

kde cíl představuje cílovou adresu, rozhraní je index rozhraní, jímž budou datagramy odesílány, a kudy je IPv6 adresa nejbližšího směrovače na cestě k danému cíli. Jestliže je cíl přímo dostupný, lze vynechat /kudy a uvést pouze index rozhraní. Například by se dal jako implicitní směrovač nastavit stroj s adresou fe80::201:96ff:fe94:4ee0, který je dosažitelný po lokální síti (rozhraní 4):

ipv6 rtu 0::/0 4/fe80::201:96ff:fe94:4ee0

Má-li počítač fungovat jako směrovač a předávat datagramy mezi svými rozhraními, použijte pro každé z nich příkaz

ipv6 ifc //rozhraní// forwards

6to4 rozhraní se založí automaticky, pokud má počítač veřejnou IPv4 adresu. Je-li IPv4 adresa řekněme 1.2.3.4, přidělí systém 6to4 rozhraní adresu 2002:102:304::102:304 a do směrovací tabulky přidá záznam pro odesílání datagramů na adresu 2002::/16 tímto rozhraním. Nevyužívá výběrovou adresu pro 6to4 zprostředkovatele, místo toho nastaví implicitní cestu na stroj 6to4.ipv6.microsoft.com. Toto chování lze změnit příkazem

netsh interface 6to4 set relay //jméno_zprostředkovatele//

Také jednoduché použití ISATAP je zcela bez práce. Má-li váš počítač IPv4 adresu, přiřadí se automaticky rozhraní číslo 2 lokální linková ISATAP adresa. Pro komunikaci s ostatními počítači ve vaší IPv4 síti by měla stačit. Jakmile byste chtěli opustit hranice své sítě, budete potřebovat globální ISATAP prefix a informaci o přístupovém směrovači. Stávající implementace nenabízí žádné prostředky pro jejich automatické zjištění. Budete muset manuálně konfigurovat adresu dotyčného rozhraní a přidat záznam do směrovací tabulky.

Na Teredo klienta ve Windows XP bahužel není spolehnutí. Sice je v systému přítomen, ale nepracuje spolehlivě. Pokud jej chcete zkusit, zapněte jej příkazem

netsh interface ipv6 set teredo client