cs:dhcpv6

DHCPv6

DHCPv6 realizuje ve světě IPv6 tak zvanou stavovou automatickou konfiguraci. Na rozdíl od konfigurace bezstavové vyžaduje specializovaný server, který přiděluje jednotlivým strojům jejich konfigurační parametry. DHCP se účastní tři základní typy strojů:

  • klient je koncové zařízení (počítač, tiskárna,…), které chce získat komunikační parametry
  • server tyto parametry spravuje a přiděluje (pronajímá) klientům podle pravidel nastavených správcem
  • zprostředkovatel (relay) může předávat DHCP zprávy mezi klientem a serverem, pokud se nenacházejí ve stejné podsíti; klient v době zjišťování komunikačních parametrů nemá nastaveno směrování, v každé podsíti proto musí být někdo, kdo jeho dotazy buď vyřídí (server) nebo předá k vyřízení (zprostředkovatel); pro servery a zprostředkovatele se někdy používá souhrnné označení agent

Podobně jako v IPv4 probíhá základní DHCPv6 konfigurace ve čtyřech krocích:

  1. Objevování (discover) - klient pošle na skupinovou adresu všech DHCP agentů na lince (ff02::1:2) výzvu, do níž zařadí své identifikační údaje.
  2. Nabídka (offer) - servery, které jsou mu ochotny přidělit nějaké parametry (zpravidla bývá jediný, ale může jich být více) pošlou klientovi své nabídky.
  3. Požadavek (request) - klient si vybere nabídku, jež se mu jeví jako nejvhodnější, a příslušnému serveru zašle požadavek na přídělení nabídnutých parametrů.
  4. Potvrzení (acknowledge) - celý proces končí odesláním potvrzení, kterým server klientovi oznámí, že mu parametry skutečně přidělil.

Komunikační parametry zahrnují oproti IPv4 výrazně méně (IPv6 adresu, adresy místních DNS serverů, doménovou příponu a adresy serverů dalších služeb, jako SIP, NIS, NTP, apod.). Jejich životnost je omezená, oficiálně jsou klientovi pronajaty. Pokud se klientovi před vypršením platnosti nepodaří dosáhnout jejich obnovení, musí je přestat používat. DHCPv6 definuje také postupy pro ukončení pronájmu ze strany klienta, jeho přechod k jinému serveru, změnu konfigurace vyvolanou serverem a další. Celkem pro své účely zavádí 13 typů zpráv.

Významnou změnou proti DHCPv4 je způsob identifikace klientů (i serverů). Pro tento účel zavádí DHCP Unique Identifier (DUID), který by měl být trvalý a neměl by záviset na klientově technickém vybavení. Například výměna síťové karty by neměla způsobit změnu DUID. Je definováno několik alternativ, jak může DUID vzniknout - identifikátor daný výrobcem, vygenerování a následné uložení, či odvození náhodným doplňkem k MAC adrese síťového rozhraní. DUID je v daném operačním systému uloženo persistentně (Windows v registru, Unix obvykle někde ve /var/db). Při klonování operačních systému je pak třeba dát pozor na smazání DUID, jinak bude mít nový počítač stejné DUID jako původní. Naopak pokud zavedeme na stejném počítači jiný operační systém, bude mít zcela jistě jiné DUID. Proti přímočarému použití MAC adres v DHCPv4 je tak identifikace koncových strojů znatelně složitější a přiřazení fixní IPv6 adresy danému klientovi přes DHCPv6 je většinou prakticky nemožné.

Odkazy

Poslední úprava:: 24.09.2019 12:59